Činnost divadelního souboru Hostivice v původní sestavě byla zahájena v roce 2012. Iniciátorem byl Petr Urban, který pro tento bohulibý záměr sehnal dalších šest lidí a spolu s nimi nazkoušel divadelní hru Revizor od ruského autora, původem však z Ukrajiny, N. V. Gogola. Hra byla poměrně úspěšně několikrát reprízována.

Po kratší pauze byla činnost souboru obnovena, nyní však již s rozšířeným počtem členů – a to nejen v řadách hereckých, ale především na postu režiséra, kterého se ochotně a schopně ujala Jolana Petříková.
V roce 2014 měla pod jejím vedením premiéru hra z pera Oscara Wilda – Jak je důležité míti Filipa.

Zřizovatelem souboru se také stalo město Hostivice, prostřednictvím městského kulturního střediska – soubor tak dostal punc oficiality, což vedlo ke zkvalitnění zázemí pro všechny členy souboru. Zda-li se to projeví na kvalitě produkovaných představení už musí divák posoudit sám…

Chcete nám pomoci a pozvednout ještě více kvalitu našeho působení? Nebojte se nás veřejně podpořit či oslovit. Za každou pomoc budeme vděčni.

Přijďte se na divadelní soubor podívat a podpořit ho svým potleskem.

Všechna práva vyhrazena společnosti Dilia o.s.

Více informací: www.facebook.com/divadlohostivice

Odkaz na trailer hry Jak je důležité míti Filipa: https://www.youtube.com/watch?v=DN1I__TfL7c

JOLANA PETŘÍKOVÁ – zástupkyně MŠ Hostivice, režisérka, vedoucí souboru
Bydliště: Hostivice
Zaměstnání: zástupkyně MŠ Hostivice
Proč divadlo: splnění jednoho z dětských snů
Herecký vzor: Viktor Preiss, Ben Kingsley, Veronika Freimanová
Vysněná role: Líza Doolitlle z Pygmalionu
Hrála jsem: Jana (Košilka), Marta (Ten, který nikdy nezalhal), Clarice (Sluha dvou pánů), Kolombína (Strakatá komedie), Gvendolina (Jak je důležité míti Filipa), Tonka (Tonka Šibenice)
Režie: Strakatá komedie, Pošťácká pohádka, Strašidlo Bublifuk, Zvířátka a loupežníci, Dobytí severního pólu, Na Tobě mi záleží, Kat a blázen, O bílé kočičí princezně, Dívčí válka, Poprask na laguně.
Hraji: Bella Mannighamová (Plynové lampy)
Režie: Rozmarný duch
lubica-lakomaĽUBICA LAKOMÁ - herečka
Bydliště: Milý (okr. Rakovník)
Zaměstnání: office manager v produkční společnosti
Proč divadlo: rodinná záležitost
Herecký vzor: moje maminka a babička
Vysněná role: divadlo je hobby – nezáleží na roli
Hrála jsem: divadlo pro děti
Hraji: Nancy (Plynové lampy), Ruth Condominová (Rozmarný duch)
Pavlína - divadloPAVLÍNA JONÁŠOVÁ – herečka
Bydliště: Hostivice
Zaměstnání: momentálně mateřská dovolená
Proč divadlo: vždy jsem chtěla hrát divadlo, ale můj talent dosud nikdo neobjevil
Herecký vzor: Tatiana Wilhelmová
Vysněná role: princezna
Hraji: Madame Arcati (Rozmarný duch)
JAKUB JAKEŠ – herec
Bydliště: střídavě Slaný a Praha
Zaměstnání: student, toho času i noční recepční
Proč divadlo: celý život hrajeme určité role sami pro sebe, i okolní společnost.. student, zaměstnanec, potomek, rodič. Tak trochu v tom občas všichni tápeme a může se nám stát, že nevíme, kdo vlastně doopravdy jsme. Divadlo nám skýtá úžasnou možnost vžít se do role někoho jiného, včetně kladných i záporných povahových rysů dané postavy. Beztrestně si vyzkoušet jaké by to bylo být někým jiným než vlastně jsme. A když se nám to povede věrohodně, jsme za to dokonce odměněni potleskem..
Vysněná role: Nad vysněnou rolí jsem nikdy nepřemýšlel.. Řekl bych, že je to taková, která si sedne s prostorem, místem i časem (a okolnostmi :D). V praxi tedy ani tak nezáleží na roli, ať malé či velké, ani hře. Ale spíše na kolektivu lidí, kteří ji studují, včetně všech členů souboru – i těch, kteří na jevišti nemusí být vůbec vidět. Také na prostoru ve kterém se odehrává a v neposlední řadě na divácích, kteří dotváří jedinečnou atmosféru každého představení.
Herecký vzor: Další věc nad kterou jsem nikdy příliš neuvažoval. Vždy se snažím najít si vlastní cestu a předat postavám kus ze sebe – kdybych se snažil inspirovat jinými herci, bál bych se, že sklouznu k pouhopouhému kopírování až vykrádání jiných. Nicméně mám-li vytknout pouze pár herců z mnoha, kterým patří můj bezmezný obdiv, byli by to například Boris Rösner, Josef Kemr a Petr Čepek z těch českých, a ze zahraničních namátkou Johny Depp, Steve Buscemi nebo Tim Roth.
Odehrané role: Pár jich bylo, především v souboru Dětská scéna Slaný (za mých mladých let :D), z těch větších například Kay ze Sněhové Královny od H.CH. Andersena, Waola Bílá jizva z pohádky Brána slunce, Král z ptáka ohniváka a nespočet křoví, hýkalů a podobných zjevení v pohádkách dalších. Zapomenout nesmím také na roli hejtmana v gogolově Revizorovi, kterou jsem mohl nastudovat v roce 2012 spolu s ostatními ochotníky v Hostivici a díky níž jsem se znovu vrátil na jeviště. V aktuálně chystané hře – Jak je důležité míti Filipa, se připravuji na roli Filipa, ehm, tedy vlastně Algernona. 😉
BARBORA SULOVSKÁ – herečka
Bydliště: Praha
Zaměstnání: office manager
Proč divadlo: protože jsem tu potkala skvělou partu lidí a nejradši s nimi trávím volný čas na jevišti
Vysněná role: jakákoliv muzikálová role
Herecký vzor: Jennifer Aniston
Hrála jsem: Anna Andrejevna (Revizor)
Hraji: Elvira Condominová (Rozmarný duch)
PETR URBAN – herec
Bydliště: Hostivice
Zaměstnání: student
Proč divadlo: dává člověku možnost stát se na chvíli někým jiným
Vysněná role: Kamil Champsboisy (Brouk v hlavě)
Herecký vzor: Vlasta Burian
Hraji: Charles Condomine (Rozmarný duch), Gregory Mannigham (Plynové lampy)
MICHAL FUKSA – herec
Bydliště: Praha – Kbely (jop, já vim…)
Zaměstnání: Programátor, vývojář, ale nevypadám na to.
Proč divadlo: Protože mi odjakživa říkají, že jsem šašek a herec je jediný statut, kde je to lichotkou.
Vysněná role: Trufaldino (Sluha dvou pánů), a nebo některá z rolí Jima Carreyho.
Herecký vzor: Jim Carrey
Hraji: Brian Cameron (Plynové lampy), Dr.Bradman (Rozmarný duch)
Něco navíc: K souboru jsem se dostal neuvěřitelnou náhodou, která zahrnuje jednoho z členů a noční Prahu, a v druhé fázi návštěvu sboru v Hostivici, jedno představení a dobré slovo.
ELIŠKA SVAČINKOVÁ – herečka
Bydliště: Praha
Zaměstnání: jsem důchodkyně, pův. povoláním ing-ekonom
Proč divadlo: Divadlo mne od mládí fascinovalo svým – do určité míry jak si dnes uvědomuji-snovým světem.
Hrála jsem: Nejdříve to bylo loutkové divadlo Sokolské jednoty Opava. Tam jsem v šesti letech propůjčila hlas loutce nezbedné hvězdičky ve vánočním příběhu. Byl to pro mne nezapomenutelný zážitek-být součástí něčeho co přináší ostatním zábavu, poučení i radost. Pak následovala ještě řada dalších pohádkových postaviček loutkových pohádek. A já uvízla v osidlech divadelní můzy natrvalo. Později to byly školní besídky a školní div. scénky (zde jsem mimo jiné „excelovala“ v roli Sv, Petra) a podobné školní akce. Ale vstoupit na opravdová „prkna, která znamenají svět “ mi bylo dopřáno až později a to v divadelním souboru Obchodní akademii Opava kde jsem studovala. Nejdříve to byla role Klaudýnky, prostořeké komorné v divad. hře Jíra Danda, aneb Chudák manžel a poté Helena ve Snu noci svatojánské. Obě představení jsme uváděli na scéně Slezského divadla v Opavě. Sen noci svatojánské ještě i v přírodním zahradním divadle nedalekého Neplachovického zámku.
Hraji: Elisabeth (Plynové lampy)
PAVLA ŠRAMOTOVÁ – herečka
Bydliště: Praha
Zaměstnání: obchodní manažerka ve společnosti 2GIS
Proč divadlo: K divadlu jsem se dostala přes dětské tábory, kde jsem se nejdříve účastnila divadelního kroužku, po té jsem ho i sama vedla pro děti od 6 do 14 let. Nadchlo mě to natolik, že jsem začala vést kroužky i pro děti předškolního věku. A před téměř dvěma lety jsem se přes Barču dostala i do Ochotnického sboru Hostivice.
Vysněná role: Tak asi jako každá slečna bych si chtěla zahrát princeznu a aspoň jednou si zažít tu pravou pohádku, v kterou každá dívka doufá.
Herecký vzor: Herecký vzor jako takový nemám, ale co se týče filmových herců, tak obdivuji Karla Rodena, Cameron Diaz, Jennifer Aniston, Leonarda Di Capria a další. Za to na prknech, která znamenají svět, mě okouzlil Miroslav Donutil, Jan Hrušínský nebo třeba Bára Hrzánová.
Hrála jsem: V Ochotnickém sboru Hostivice jsem se účastnila hry Revizor, kde jsem ztvárnila roli Marji.
Hraji: Lady Bradmanová (Rozmarný duch)
JANA HERMACHOVÁ - herečka
Bydliště: Hostivice
Zaměstnání: herečka
Vystudovala herectví na pražské DAMU, jejími spolužáky byli např. Vladimír Pucholt nebo Josef Laufer. První angažmá dostala v divadle v Českých Budějovicích, kde hrála např. Mahulenu, Svatou Janu a jiné velké role. Potom ji Ota Ornest angažoval do Městských divadel pražských, která však spolu s ním a podobně smýšlejícími herci musela při politických čistkách v roce 1971 opustit. Jako herečka na "volné noze" pak projezdila celou republiku se zájezdovými představeními, kde byli jejími hereckými kolegy kromě Lubomíra Lipského, Aleny Vránové a Ireny Kačírkové také Stella Zázvorková, Václav Vydra, Květa Fialová nebo Josef Bek. V roce 1990 byla rehabilitována a bylo jí obnoveno angažmá v Městských divadlech pražských.
Režie: Plynové lampy
barbara-lenskaBARBARA LENSKÁ - herečka
Bydliště: Kladno
Zaměstnání: veterinární lékařka
Proč divadlo: plním si svůj nenaplněný sen
Vysněná role: žádná konkrétní, ale kdyby se našla taková hra, ve které bych si mohla i zahrát na housle a zazpívat, tak by to asi byla ona 🙂
Herecký vzor: Meryl Streep
Hrála jsem: pohádky pro děti
Hraji: Edith (Rozmarný duch)
Jana - divadloJANA POSPÍŠILOVÁ - inspicientka
Bydliště: Hostivice
Zaměstnání: úřednice
Proč divadlo: Divadlo jsem měla vždycky ráda, s příchodem do divadla vstoupíte do jiného světa, můžete prožít anebo jen pozorovat jiné životy a jiné příběhy. Jsem moc ráda, že jsem dostala příležitost podívat se i „za oponu“ tohoto fascinujícího světa.
Hrála jsem: Důkladnou rekapitulací své „umělecké“ a životní kariéry jsem zjistila, že jsem nikdy nehrála ani muchomůrku ve školní besídce.
Hraji: Na jevišti mne neuvidíte. Doufám, že budu oporou pro režisérku a pomohu svým hereckým kolegům vytvořit dobré prostředí. Mým osobním cílem je zajistit, aby množství zapomenutých a ztracených rekvizit bylo minimální a všichni herci měli alespoň přibližně správný kostým.

Plynové lampy – Patrick Hamilton
27. 5. 2017, Sokolovna Hostivice
8. 4. 2017, Sokolovna Jeneč
25. 11. 2016, Sokolovna Hostivice
Rozmarný duch – Noël Coward
11. 3. 2017 Jeneč
3. 6. a 4. 6. 2016 Sokolovna Hostivice
Jak je důležité míti Filipa – Oscar Wilde:
4. 12. 2014 premiéra, Sokolovna Hostivice
16. 1. 2015 druhá premiéra, Sokolovna Hostivice
15. 2. 2015 Divadlo Palace Praha
18. 4. 2015 Jeneč
30. 5. 2015 Středokluky
27. 11. 2015 derniéra, Sokolovna Hostivice

Jak je důležité míti Filipa

S podtitulem lehkovážná komedie pro vážné lidi je divadelní hra anglického spisovatele irského původu Oscara Wildea z roku 1895. Konverzační komedie o třech dějstvích se satirickými prvky. Dílo charakterizují mistrné dialogy plné ironie, sarkasmu, paradoxů a aforismů.

Varování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla.
Hlavními hrdiny jsou Jack Worthing a Algernon Moncrieff. Jack Worthing se zamiluje do Gvendolíny Fairfaxové, která je Algernonovou sestřenicí. Jack v Londýně vystupuje pod pseudonymem Filip, tak ho zná i Gvendolína, s níž se touží zasnoubit. Gvendolína je z jeho jména nadšena a se sňatkem souhlasí. Gvendolínina matka, Lady Bracknellová, si Jacka pozve na snubní rozhovor, znepokojuje ji Jackův nejasný původ. Je totiž nalezencem, byl nalezen v cestovní tašce na nádraží Viktoria. Podle ní musí nalézt alespoň jednoho rodiče.
Jack se vrací na své venkovské sídlo, odtamtud se ale odebírá se záminkou, že se musí jít do města postarat o svého mladšího bratra Filipa. Samozřejmě však nikdo takový neexistuje. Posléze na venkov přijíždí i Algernon a vydává se za Filipa a tedy i Jackova bratra. Jack je naprosto šokován kamarádovou vychytralostí. Snaží se ho odtamtud dostat pryč. Ten se ale seznámí a zamiluje do Jackovy schovanky, Cecilie Cardewové, představí se jako Filip a zasnoubí se s ní. Chvíli nato přijíždí Gwendolína, Jackova snoubenka, setká se s Cecilií, oba muži o Gwendolíně nemají ani ponětí. Slečny se seznámí a pochlubí se svým zasnoubením. Obě jsou zasnoubeny právě s Filipem. Přichází Jack s Algernonem a snaží se situaci se snoubenkami vyřešit, nakonec oba souhlasí, že si změní jména právě na jméno Filip. Náhle ale přijíždí Lady Bracknellová navštívit svou dceru a potkává se se slečnou Prismovou, vychovatelkou slečny Cecílie.
Slečna Prismová je bývalá chůva sestry Lady Bracknellové, jež před několika lety zmizela i s malým dítětem. Slečna Prismová se přiznává k tomu, že omylem zaměnila svůj román za svěřené dítě, které omylem vložila do cestovní brašny. Jack tedy přináší ze skříně cestovní brašnu, ve které byl objeven a je to tatáž brašna. Jack je tedy ve skutečnosti bratr Algernona. Příběh končí společným dvojitým zasnoubením: Jacka a Gvendolíny a Algernona a Cecílie.

Autor hry
Oscar Fingal O’Flahertie Wills Wilde (16. října 1854, Dublin – 30. listopadu 1900, Paříž) byl v Anglii působící dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu.

Rozmarný duch

Příběh Rozmarného ducha začíná zcela nenápadně. V domě spisovatele Charlese Condomina se schází společnost ke spiritistické seanci. Seance, která měla být částečně žertem a částečně zdrojem informací pro novou knihu, se nečekaně zadaří a duch Charlesovy první ženy Elvíry se Cowardovi stane znamenitou záminkou jak rozvíjet a překvapivě pointovat řadu humorných situací a přitom dokonale spojovat konverzační žánr s notnou dávkou detektivního i mystického napětí. Výsledkem je bravurně napsaná komedie, která s jízlivostí odhaluje „spodní prádlo“ navenek harmonických manželských vztahů.
Všichni přítomní se dozvědí, jak se může seriózní muž dostat do rodinných propletenců, s nimiž si neví rady. A že mohou být okultní vědy i nebezpečné, zjistíte v okamžiku, kdy hlavní médium způsobí, že rozmarný duch létá celým divadlem.

Autor hry
Noël Coward (16. prosince 1899 – 26. března 1973) byl anglický hudební skladatel, zpěvák, herec a dramatik.

Plynové lampy

Detektivní hra, ve které je vše, co má dobrá detektivka mít: neobjasněná vražda, podvody a falešná obvinění, honba za miliony v podobě rubínů rodiny Barlowů, zatčení i nezbytné překvapení na závěr.
Temné psychologické drama Patricka Hamiltona přispělo svým názvem k obohacení anglické slovní zásoby. Anglické slovo “gaslighting” se v dnešním jazyce používá ve významu neustálého psychického nátlaku, který má určitou osobu přesvědčit o jejím domnělém šílenství. Hra si pro své napětí získala široké publikum a krátce po uvedení na jeviště byla dokonce dvakrát zfilmována.
Manželé Mannighamovi se přistěhují na novou londýnskou adresu, do domu, kde byla před lety brutálně zavražděna příbuzná pana Mannighama. Bezcitný Gregory začne ženu systematicky týrat a přesvědčovat ji o tom, že ztratila veškerý zdravý rozum. K tomuto účelu využívá velmi krutých prostředků psychického nátlaku, který má přesvědčit již tak labilní Bellu, aby uvěřila, že v údajném transu přemisťuje po domě věci nebo je odnáší pryč.

Autor hry:
Patrick Hamilton (1904 – 1962) byl jedním z nejtalentovanějších a nejobdivovanějších spisovatelů své generace.

Plynové lampy - Jeneč
Premiéra hry Plynové lampy
2. premiéra hry Rozmarný duch
Zkouška hry Plynové lampy
Zkouška LampyZkouška Lampy
Zkouška LampyZkouška Lampy
Zkouška hry Rozmarný duch
Zkouška duchZkouška Duch
Zkouška DuchZkouška Duch
Premiéra hry Jak je důležité míti Filipa Hostivice (4.12. 2014)
DivadloDivadlo
DivadloDivadlo
Jak je důležité míti Filipa Divadlo Palace (15.2. 2015)
Divadlo PalaceDivadlo Palace
Divadlo PalaceDivadlo
Příjezd sv. Martina (14.11. 2015)
Příjezd sv. MartinaPříjezd sv. Martina
Příjezd sv. MartinaPříjezd sv. Martina

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Plynové lampy – Patrick Hamilton

27. 5. 2017 od 19.00, Sokolovna Hostivice

O hře:
Detektivní hra, ve které je vše, co má dobrá detektivka mít: neobjasněná vražda, podvody a falešná obvinění, honba za miliony v podobě rubínů rodiny Barlowů, zatčení i nezbytné překvapení na závěr.
Temné psychologické drama Patricka Hamiltona přispělo svým názvem k obohacení anglické slovní zásoby. Anglické slovo “gaslighting” se v dnešním jazyce používá ve významu neustálého psychického nátlaku, který má určitou osobu přesvědčit o jejím domnělém šílenství. Hra si pro své napětí získala široké publikum a krátce po uvedení na jeviště byla dokonce dvakrát zfilmována.
Manželé Mannighamovi se přistěhují na novou londýnskou adresu, do domu, kde byla před lety brutálně zavražděna příbuzná pana Mannighama. Bezcitný Gregory začne ženu systematicky týrat a přesvědčovat ji o tom, že ztratila veškerý zdravý rozum. K tomuto účelu využívá velmi krutých prostředků psychického nátlaku, který má přesvědčit již tak labilní Bellu, aby uvěřila, že v údajném transu přemisťuje po domě věci nebo je odnáší pryč.

Patrick HamiltonO autorovi hry:
Patrick Hamilton (1904 – 1962) byl jedním z nejtalentovanějších a nejobdivovanějších spisovatelů své generace. Narodil se v roce 1904 v Hassocksu, v Sussexu a společně se svými rodiči se přestěhoval do Hove, kde prožil dětství. Od 17 let začal hrát menší role na divadle, stal se dokonce asistentem Andrewa Melvilla. Herecká dráha se mu zdála nejistá, a tak absolvoval korespondenční kurs psaní na stroji a odešel do Londýna, kde si našel místo stenografa. Začal psát romány a v roce 1925 vydal svůj debut Pondělní ráno (Monday Morning). Následoval Craven House (1926), který mu zajistil úspěch jak v Británii, tak ve Spojených státech. Během několika let si Hamiltnovu tvorbu oblíbila široká vrstva čtenářů. K tomu přispěla i celá řada divadelních her, mezi nejznámější texty patří dobrodružný Provaz (Rope, 1929), podle kterého natočil film Alfred Hitchcock, nebo Plynové lampy (Gas Light, 1939), které byly zfilmovány dokonce dvakrát – v roce 1940 a 1944. Také psal rozhlasové hry pro BBC a scénáře pro britské a americké producenty.

Plynové lampy:
Režie: Jana Hermachová
Scéna: Libor Soukup
Foto: Martin Petřík
Grafika: Kristina Černá
Světla, zvuk: Zdeněk Kuna, Alexej Kryžanovský
Inspice, nápověda: Jana Pospíšilová

Osoby a obsazení:
Gregory Manningham: Petr Urban
Bella Mannighamová: Jolana Petříková
Brian Cameron, soudní asistent: Michal Fuksa
Elisabeth, hospodyně: Eliška Svačinková
Policisté: Juraj Kurtulík, Tomáš Bareš

V případě dotazů a připomínek pište na divadlo.hostivice@seznam.cz